Slovo aromaterapie poprvé použil francouzský chemik René-Maurice Gattenfossé, který si při nehodě v laboratoři potřel popálenou ruku čistým levandulovým olejem a objevil tak náhodou jeho léčivé účinky. Po tomto objevu používal éterické oleje za první světové války při léčbě zraněných vojáků v nemocnici. Aromaterapie pomocí aroma lampy stejně jako jiné vědy se neustále vyvíjí a v současné době nachází velmi široké uplatnění zejména při masážích, v kosmetickém průmyslu nebo při zmírnění určitých zdravotních potíží. Éterické oleje nachází své uplatnění nejen při léčbě lidí, ale i zvířecích mazlíčků.
Éterické a nosné oleje
Éterické oleje jsou vysoce vonné esence, které se velmi rychle odpařují. Při masážích je nutné éterický olej ředit s tzv. rostlinným olejem neboli nosičem. Jako nosič se používá například mandlový, slunečnicový nebo pupalkový olej. Po smíchání s éterickými oleji vzniká příjemná směs. Můžeme také použít krémový nebo mlékový základ, protože mají specifické využití a příznivě ovlivňují stav pokožky.
Kořeny do současné aromaterapie sahají až do dávných dob, kdy se z aromatických bylin a esencí připravovaly kosmetické přípravky, léky, parfémy a kadidlo. Ve starém Egyptě se byliny louhovaly v tuku a ponechávaly se na slunci. Pomocí tepla se z nich uvolňovalo aroma, které přecházelo do tuku, z kterého se následně připravovaly masti a tuhé parfémy. Při balzamování těl mrtvých faraónů byly jejich tělesné dutiny vyplňovány vonnými pryskyřicemi, kořením a dřevem. Ve starých hrobkách byly nalezeny alabastrové nádoby s mastmi, které mohly být i po tisíci letech podrobeny rozboru. Starověký lékař Hippokrates doporučoval umístit doutnající vonné byliny nad nemocného. Další lékaři připravovali léčivé přípravky při léčbě různých poranění.
